O problému bezpečnosti provozu RC modelů toho bylo již hodně řečeno a napsáno, ale většinou jen na téma jak létat, kde létat či nelétat a čeho se především vyvarovat. Tímto článkem bych chtěl zaměřit pozornost na technické vybavení modelů, tedy na to s čím létáme a kde máme docela často zbytečná slabá místa v obraně proti závadám, neočekávaným poruchám a následným haváriím a případně i úrazům či škodám na majetku. Proberu postupně jednotlivé hlavní části RC souprav na přijímací i vysílací straně a pokusím se buď přímo dát určitá doporučení nebo alespoň poskytnout informace, jak se rozhodovat při pořizování nebo inovaci řídící RC soupravy. Při výběru nebo doporučování některých řešení se záměrně vyhýbám složitému technickému objasňování těchto doporučení - berte je tak, že vycházejí z praxe. Znovu zdůrazňuji, že tento článek míří především na začínající piloty větších a velkých RC motoráků, kteří zatím zkušenostmi neoplývají a tak se jim těchto pár informací a doporučení může hodit.
Frekvence a druh modulace
V podstatě máme možnost si vybrat buď pásmo 35 MHz (určené pouze pro letecké modely), nebo pásmo 40 MHz, určené obecně pro všechny modely. Bohužel výsadu leteckých modelářů řada lodních či auto modelářů nerespektuje a tak výhoda pásma 35 MHz pro letadla je jen hypotetická. Při volbě vhodného kmitočtu záleží často na místních podmínkách a charakteru či druhu rušení cizími signály.
Existue ještě možnost použití pásma 2,4 GHz, které je volně použitelné (není tedy vyhrazeno výhradně pro modelářské účely). Toto pásmo je používáno soupravami Spectrum, které ale zatím měly dosah jen ve stovkách metrů a tak se používaly hlavně pro modely aut. V současné době však už je na trhu souprava Spectrum DX7, která je již určena pro všechny druhy modelů, jejíž dosah je na hranici viditelnosti modelu. Souprava má i dvojitý zálohovaný přijímač, který zvyšuje bezpečnost provozu. Výhodou souprav Spectrum je fakt, že si vysílač při zapnutí sám obsadí a zablokuje jeden z 50 kanálů, takže se provozovatel nemusí zabývat problémy s krystaly a s tím, kdo má jaký kanál při provozu na letišti. Podrobnosti o této moderní soupravě najdete na www.horizonhobby.com.
Obecně lze tedy doporučit pro letecké modeláře pásmo 35 MHz a v poslední době i pásmo 2,4 GHz, které má své nesporné výhody.
Z hlediska modulace nosného kmitočtu je takřka zbytečné hovořit o amplitudové modulaci (AM), která je nejsnáze zranitelná rušivými signály a prakticky se již nepoužívá. Dnes asi nejrozšířenější je modulace frekvenční (FM), kde se informace přenáší pomocí malých změn nosné frekvence (tzv. frekvenční zdvih). Tato modulace má buď podobu PPM s přenosem informací pomocí změny vzdálenosti přenášených impulsů a nebo PCM, kdy se informace přenáší pomocí sériové řady zakódovaných pulsů. PCM modulace je obecně mnohem odolnější proti rušení nahodilými elektrickými signály např. od zapalování benzinových motorů.
Praxe ukazuje, že PPM modulace je výhodnější zejména v situacích, kdy se model dostane na hranici dosahu vysílače, kdy stále (byť omezeně) PPM přenos funguje, ale PCM za těchto podmínek již často nefunguje vůbec.
Vysílač
Naprostá většina dnes používaných vysílačů je tovární výroby a mají výkon, který je pro dané frekvenční pásmo povolený - tedy pokud jsou zdroje vysílače v pořádku. Tady je dobré se zmínit o tom, že v poslední době někteří výrobci přecházejí na napájení z Lipol nebo Lion článků, které při daném objemu prostoru pro zdroje dovolují použít větší kapacitu vysílačového akumulátoru. Pokud se rozhodnete takto vysílač inovovat, použijte nejvýše 3 články Lixx (tj. cca 12 V při plném nabití). Pozor na nutnost použití speciálního nabíječe! Nezvyšujte napětí na více než 12 V, vyzářený výkon se sice zvedne, ale mohl by to "odnést" koncový výkonový transistor vf modulu. Navíc mějte na paměti, že intensita vf pole vytvořeného vysílačem klesá se čtvercem vzdálenosti - např. zvýšení příkonu vysílače na dvojnásobek zvýší dosah jen 1,4 krát!
Je důležité udržovat vysílač v dobrém mechanickém i elektrickém stavu a věnovat pozornost zejména anténě, pomocí které se řídící signál dostává do prostoru. Díly teleskopické antény by neměly být rozviklané a měla by být vždy pevně zašroubována ve vysílači.
Moderní programovatelné vysílače mají obvykle paměť pro uložení naprogramovaných dat pro 4 až 8 modelů s možností dalšího rozšíření. Při zapnutí vysílače je nutné se přesvědčit, zda je vysílač nastaven právě pro ten model, se kterým chcete létat. Přehlédnutí resp. opomenutí této kontroly může způsobit naprosto zbytečnou havárii.
Jinou výhodou moderních vysílačů je tzv. fail-safe, což je programovatelná volba polohy serv v modelu pro případ, kdy dojde k poruše spojení mezi vysílačem a přijímačem. Při ztrátě signálu se pak serva podle volby buď automaticky přestaví do středové polohy, nebo zůstanou v poloze, která byla dána ještě správným signálem. Při obnovení spojení pracuje rádio dál jako před poruchou. Obecně se fail-safe pro motor nastavuje vždy tak, aby došlo ke stažení otáček. U jednoduchých modelů se obvykle ostatní serva automaticky přestavují do neutrální střední polohy a u akrobatických modelů se volí ponechání serv v původní poloze před poruchou.
Je obecně známo, že ve směru antény je nejslabší vyzářené pole a proto nikdy anténou nemiřte na model. Pokus se nechcete tímto problémem zabývat, inovujte vysílač zabudováním kloubu nebo patní botičky a anténu nasměrujte do boku. Pokud se tím změní celková délka antény, měl by se vysokofrekvenční modul vysílače doladit na max. vyzářený výkon.
Přijímač
Kvalitní přijímač je asi nejdůležitějším článkem přenosového řetězu a je třeba mu věnovat velkou pozornost. Je zajímavé, že známí velkovýrobci souprav (Futaba, JR, Hitec, Multiplex) skončili technický vývoj moderními přijímači s dvojím směšováním, ale dál získaný signál pro ovládání serv (alespoň pokud je mi známo) neošetřují. Tyto běžné přijímače PPM jsou velmi citlivé, velmi selektivní a spolehlivé, ale nevylučují proniknutí rušivých signálů k servům a za letu v silně rušivém prostředí se občas objeví nežádoucí cukání celého modelu. Tytéž přijímače s modulací PCM jsou na podobné rušení mnohem odolnější.
Nejmodernější přijímače (firmy ACT nebo Weatronic) jsou po vysokofrekvenční stránce rovněž vybaveny dvojím směšováním, ale mají navíc za dekodérem mikroprocesor, který signál pro serva trvale vyhodnocuje z hlediska jeho správnosti či důvěryhodnosti a nesprávný resp. nerozumný signál na serva prostě nepustí a serva ponechá v původní poloze dokud nepřijde opět správný signál. Případné krátkodobé rušení u takovéhoto přijímače pilot prakticky vůbec nezaznamená a na modelu se žádné cukání neprojevuje.
Majitelé obřích modelů, jejichž cena se pohybuje kolem 100 000 Kč, většinou používají dva nezávislé přijímače a nezávislé dva zdroje a serva na modelu "rozhodí" na oba přijímače tak, aby v případě poruchy jednoho přijímače byl model dále ovladatelný a mohl bezpečně přistát. Pokud je mi známo, tak ale naši piloti používají zdvojené normální přijímače bez výstupního logického vyhodnocovače.
Úplnou špičkou je použití zdvojených přijímačů s navzájem propojenou výstupní logikou sériovým kabelem, navíc každý z přijímačů může pracovat na jiném kmitočtu. O detailech tohoto perfektního řešení se můžete dočíst na www.acteurope.de.
Rovněž moderní přijímače mají na vysílači nezávislý programovatelný fail-safe a umožňují také rozsáhlé programování tzv. mixů a dalších závislostí, které se běžně programují na vysílači. Toto programování přijímače se ale musí provádět na počítači pomocí k tomu určených speciálních programů.
Přijímače s logickým mikroprocesorem na výstupu nejsou cenově nedostupné a zejména pro ovládání obřích modelů je možné je vřele doporučit. Některé přijímače vyráběné u nás nebo v Německu mají sice pro zpracování signálu mikroprocesory, ale nemají ve své vf části dvojí směšování. Na to pozor při rozhodování o nákupu!
Anténa přijímače
Anténa na modelu je vlastně jakýsi zkrácený dipól, který je tvořen anténou a na protistraně jsou zdroje přijímače, serva a kabeláž, tvořící jakousi vysokofrekvenční protiváhu. Pokud anténu v modelu umístíme tak, že je vedena v blízkosti přívodů serv a nebo ostatní kabeláže, podstatně se tím sníží její účinnost a tím i dosah celé řídící soupravy. Pokud si tedy představíme přijímač, zdroje, serva a jejich přívody jako jeden blok či balík, měla by anténa trčet do prostoru co nejdále od tohoto balíku. Pokud je tato zásada dodržena, může být anténa natažená i v trupu (nejčastěji nasoukaná do připravené plastově trubičky) a nemusí být bezpodmínečně venku mimo prostor modelu.
Hodně modelů dnes používá ovládání směrovky a výškovky servy přímo umístěnými v zadní části trupu v blízkosti kormidel a pak se jeví jako nejvýhodnější anténa natažená v křídle (pokud v něm nejsou serva!) a nebo prutová anténa na trupu - prostě co nejdále od ostatních součástí. Zde mnozí namítnou, že s "jejich" rádiem to chodí s anténou kdekoliv, ale to neznamená, že jejich anténa nemá sníženou účinnost nevhodnou montáží!
Při použití dvou přijímačů platí pro každou anténu výše uvedené zásady a navíc obě antény by vůči sobě měly svírat úhel 90 st.! Pokud jsou obě antény uloženy paralelně v trupu, není to správné. Ideálním řešením je např. jedna anténa natažená na spodku trupu a druhá anténa - prutová - na hřbetu trupu, tedy ve vzájemném úhlu 90 st. Na stránkách www.acteurope.de získáte spoustu informací rovněž o anténách.
Anténu přijímače nikdy nezkracujte a ani neprodlužujte, protože oba zásahy znamenají rozladění vstupního obvodu přijímače. (Pokud je použit neladěný širokopásmový vstupní zesilovač tak to nehraje tak podstatnou roli, ale málokdo má schéma přijímače k dispozici.) Na anténě nedělejte žádné smyčky, závity či uzly a pokud možno ji veďte přímočaře v plné délce směrem od ostatní instalace v modelu.
Napájecí zdroj přijímače
Pro zajištění správné funkce přijímače a zejména serv je nutné používat dostatečně tvrdý zdroj napětí o dostatečné kapacitě. Jako nejvhodnější se jeví NiCd akumulátory, které nejsou tak náročné na obsluhu jako NiMh akumulátory a snesou obvykle bez nebezpečí ztráty kapacity i úplné vybití doslova na nulu, ke kterému občas při opomenutí vypnout vypínač může dojít. Do budoucna budou zřejmě stále více používány Lipol či Lion akumulátory, ale v současné době se jich zatím moc nepoužívá. Jejich určitou nevýhodou je nutnost použití speciálních nabíječů - nabíjení klasickým nabíječem pro NiCd nebo NiMh články tyto moderní akumulátory bezpečně zničí.
Běžně se dnes používají čtyři články NiCd spojené do baterie 4,8 V, ale řada modelářů zejména pro větší modely dnes používá pět článků (6 V), aby bylo dosaženo větší síly a rychlosti použitých serv, která toto vyšší napětí většinou snášejí (pozor na údaj výrobce!), stejně jako přijímač.
Praxe ukazuje, že pro větší modely se 4 - 6 servy je vhodné používat pět článků NiCd o kapacitě nejméně 1200 mAh. Takovýto správně nabitý zdroj vydrží s velkou rezervou 5 - 6 startů modelu. Obvykle delší výdrž nepotřebujeme. Před dalším létáním zdroj vždy opět naplno nabijeme.
Obří modely (např. akrobatické "třímetrovky") používají celkem až 15 i více výkonných serv. Požadavky na zdroj (nebo obvykle dva) jsou tedy mnohem vyšší. Většinou se používají baterie složené z rychlonabíjecích článků se sintrovanými elektrodami o kapacitě 2500 - 3000 mAh. Dva zdroje se obvykle používají při nasazení dvou samostatných přijímačů a oddělených dvou skupin serv, nebo se používají oba zdroje s elektronickou výhybkou, kdy jeden zdroj je připojen a druhý je připraven jako automatická záloha.
Poměrně často se pro velké modely používají tzv. powerboxy, zajišťující distribuci tvrdého napětí ze zdroje a řídících signálů na jednotlivá serva a obsahující již výše zmíněnou výhybku zdrojů. Podle mého názoru je to ale další elektronika a možný zdroj poruchy navíc. Pokud to jen trochu jde, je lepší se jim vyhnout.
Jako praktické shrnutí doporučuji používat pro zdroje přijímače NiCd akumulátory o dostatečné kapacitě a pro větší modely používat pět článků. Sebekvalitnější zdroj, pokud není před létáním řádně nabit, může způsobit problémy. Kapacitu zdroje je také vhodné pravidelně zkoušet jednoduchým měřidlem s LED diodami, který nabízí několik firem (např. Robbe pod označením Blinki).
Vypínače
Při jakékoli diskusi o vypínačích si vždy vzpomenu na krédo nestora moravských svahových větroňářů Ing. Jindry Blažíčka, že nejlepší vypínač je žádný vypínač. Důsledně tuto zásadu dodržoval a přijímač zapínal a vypínal pouze zasunutím přívodních konektorů. Dnes jsme trochu dál, vnitřní konstrukce mechanických vypínačů je dokonalejší a spolehlivější. Navíc se dnes dodávají i moderní elektronické vypínače, které již vůbec nejsou závislé na kvalitě či stavu mechanických kontaktů. Takový elektronický vypínač potřebuje jen krátkodobé stisknutí zapínacího tlačítka, které pouze otevře spínací elektronický obvod a dále již není potřeba. Vypínač sám setrvává v poloze zapnuto. K vypnutí dojde pouze stisknutím druhého tlačítka, které elektroniku rozepne. Tyto elektronické vypínače nejsou sice právě levné, ale jsou opravdu spolehlivé. Elektronické vypínače dodává např. náš výrobce motorů ZDZ a najdete je spolu s výše uvedenými výhybkami zdrojů také na již zmíněných stránkách firmy ACT Europe nebo u firmy Power Box Systems (www.powerbox-system.com).
Spolehlivým řešením "pro chudého modeláře" je zdvojení vypínačů a přívodních kabelů. NiCd zdroj zhotovený odborně z kvalitních článků o radši větší kapacitě (který se dá považovat za prakticky bezporuchový) opatříme dvěma stejnými vývody a nainstalujeme dva vypínače, jejichž vývody zapojíme do přijímače (jeden na místo pro baterii a druhý na kterékoliv volné místo pro serva). Tím se nejen zvětší spolehlivost, ale sníží se i odpor přívodu proudu do přijímače. Při zapínání zapneme nejprve jeden vypínač a zkusíme funkci rádia, potom tento vypínač vypneme a zapneme druhý vypínač. Pokud vše chodí, zapneme znovu i první vypínač. Tak máme jistotu, že fungují oba dva. Pravděpodobnost, že by oba vypínače přestaly fungovat najednou, je opravdu velmi malá.
Zejména u modelů se spalovacími motory, kde celý drak modelu někdy dost výrazně vibruje, se vypínače umísťují na odpruženou nosnou desku serv a ovládají se přes stěnu trupu jednoduchým táhlem, nebo se montují na stěnu trupu pomocí gumových průchodek jako silent bloků.
Pro zvýšení spolehlivost uvažujte tedy o nákupu spolehlivého elektronického vypínače, nebo se dejte cestou zdvojení běžných mechanických vypínačů, které lze ke každé řídící soupravě bez problémů a relativně levně dokoupit.
Servopohony
Na otázku jaká serva používat lze odpovědět buď velmi jednoduše a sice abyste používali serva pro daný účel vhodná (což mnoho neříká), nebo je odpověď trochu složitější a ne úplně snadná. Hovoříme-li tak jako v předchozích odstavcích zejména o větších a motorových modelech, pak serva pro tyto účely musí být kvalitně zpracovaná, výstupní hřídel by měl být v alespoň jednoduchých kuličkových ložiskách, pro větší odolnost se doporučují kovová ozubená kola v převodovce.
Podle velikosti modelu volíme také sílu, kterou je servo schopno vyvinout při ovládání řídících ploch modelu. Tato síla se obvykle u serv udává v N/cm (Newton/centimetr) nebo sice nesprávně, ale snáze pochopitelně v kg/cm. Pro přepočet je 10 N = 1 kg. Pokud tedy někdo prohlásí, že používá "pětikilová" serva, jsou to serva schopná vyvinout sílu 50 N (5 kg) na rameni dlouhém 1 cm. S takovýmito běžnými 3,5 až 5 kg servy bezpečně vystačíme u motorových modelů o rozpětí do 1800 mm, na dvoumetrové modely již je lépe použít 6 až 8 kilová serva a nad 2 m rozpětí již 10 kg a silnější serva, nebo serva zdvojovat. Extrémní obří akrobaty o rozpětí přes 3 m používají někdy např. na směrovku až 4 maxi serva s výsledným tahem resp. teoretickou silou až 80 kg, ale osobně jsem přesvědčen, že to není nutné a jde jen o jakýsi pilotův fetiš, že má takovou sílu k dispozici.
Kromě síly poskytované servem nás dále zajímá rychlost pohybu serva. Ta se udává v čase potřebném pro otočení výstupního ramene serva o 60 st. Rychlá serva mají tento čas menší než 0,1 sekundy, středně rychlá kolem 0,15 sekundy a serva s časem 0,2 sekundy a více se hodnotí jako pomalá. Čím je servo rychlejší, tím má lepší schopnost reagovat na rychlé pohyby řídících pák vysílače. To ale není vždy nutné - rychlá serva se obvykle nasazují jen na soutěžní a 3D akrobatické modely.
Obecně je síla a rychlost serva přímo závislá na použitém napájecím napětí. Výrobci udávají sílu a rychlost serva jak při běžném napětí 4,8 V, tak při vyšším napětí 6 V.
Z hlediska zpracování řídícího signálu se serva dělí na analogová a digitální. Pokud budeme srovnávat tyto dva druhy serv s ohledem na jejich sílu, rychlost a přesnost, pak jsou analogová i digitální serva naprosto srovnatelná. Z čistě fyzikálního pohledu jsou digitální serva při stejném proudovém odběru účinnější (což nás ale většinou nezajímá) a mají možnost jednoduchého samostatného programování a jednoduchou možnost změny smyslu pohybu serva nebo nastavení jeho koncových poloh. Jsou tedy proti analogovým servům přece jen trochu výhodnější a modernější.
Pokud si pořizujete nová serva, rozhodněte se pro digitální, i když bohužel bývají poněkud dražší než výkonově srovnatelná serva analogová. Pokud se rozhodujete o síle a rychlosti serv, raději je mírně předimenzujte než abyste použili levnější a slabší serva, která pak v provozu moc nevydrží. Při létání s velkými a nákladnými modely se držte modifikovaného starého anglického názoru, že nejste dost bohatí, abyste si mohli dovolit kupovat levná serva.
Kabeláž v modelu
Všechny kabely v modelu by měly být co nejkratší a měly by být v modelu uchyceny tak, aby se nemohly volně pohybovat. Platí to nejen pro kabely od zdroje přijímače, kde zbytečně dlouhé přívody způsobují zvýšení odporu a pokles napětí při velké proudové zátěži, ale i pro přívody k servům, kde příliš dlouhé kabely někdy způsobují i nežádoucí rušení přijímače a musí se odrušovat toroidními tlumivkami.
Pokud je potřeba přívod k servu prodloužit, zvolte prodlužovací kabel vždy jen tak dlouhý, kolik je nezbytně třeba. Používáte-li na prodlužovacích kabelech běžné kabelové konektory, nezapomeňte je v zasunutém stavu zajistit kouskem lepící pásky proti samovolnému vypadnutí.
Při upevňování kabelů v trupu dbejte na to, aby byly co nejdále od antény přijímače a nesnižovaly tak její účinnost.
Pokud si budete pořizovat další prodlužovací kabely pro serva, volte kroucené raději než ploché.
Vyjde-li vám celková délka přívodního kabelu k servu delší než 1 m, použijte pro jistotu odrušovací tlumivku (3 - 4 závity servokabelu na feritovém toroidním jádře) co nejblíže k výstupu z přijímače.
Upevnění RC vybavení v modelu
Přijímač by měl být vždy pružně uložen, aby se na něj nepřenášely vibrace od motoru nebo nárazy při přistáních. Dříve se používalo důkladné zabalení přijímače do molitanu či jiné pružné pěnové hmoty a zasunutí do připravené schránky v modelu. Současná praxe je poněkud odlišná: Přijímače se upevňují nejčastěji suchými zipy na přepážku, desku serv nebo dno trupu, někdy opatřené podložkou z proužku mechové gumy, a zajišťují se gumovým kroužkem. Je to jednoduché, přijímač je dobře přístupný a tuto jednoduchou montáž bez problémů snáší.
Přijímačová baterie se většinou dnes montuje stejně jako přijímač. Upevnění suchým zipem má výhodu v tom, že poloha baterie se dá snadno měnit při dolaďování správné polohy těžiště modelu. Pozor na fakt, že přijímačová baterie má poměrně velkou hmotnost a že při případném čelním nárazu modelu může zničit či poškodit vše co je před ní! Uchycení pouze suchým zipem nestačí, baterie musí být zajištěna ještě gumou nebo silonovým montážním páskem aby se nemohla ze zipu odtrhnout! Moderní NiCd články nejsou svou konstrukcí citlivé na vibrace, takže mohou být upevněny v modelu i bez odpružení. Vždy ale musí být upevněny bezpečně.
Serva se zásadně upevňují pomocí gumových průchodek, které prakticky všichni výrobci serv ke svým výrobkům přibalují. Dalšího odpružení můžeme dosáhnout tím, že celou desku pro společnou montáž serv rovněž namontujeme s použitím gumových průchodek nebo jinak vytvořených silentbloků.
Při montáži jakéhokoliv zařízení v modelu vždy mějte na zřeteli, co by mohlo toto zařízení napáchat za škodu v případě čelního nárazu modelu a podle toho je patřičně upevněte. Zařízení obsahující elektroniku vždy montujte s odpružením, nebo je chraňte před vibracemi obalem z tlumící pěnové hmoty.
Řídící páky, závěsy, táhla a koncovky
Tuto jak se někdy říká montážní "bižuterii" určitě nepodceňujte a uvědomte si, že třeba taková vypadnutá vidlička na táhlu pro výškovku znamená většinou úplnou havárii neřiditelného modelu jen proto, že jsme na vidličku nedali zajišťovací plastový nebo gumový kroužek! Jsou to maličkosti, ale jejich zanedbání může způsobit značné škody.
Pokud si vyrábíte řídící páky z laminátu, uvědomte si, že tento materiál obsahuje skelná vlákna a že při přímém styku s kovovými čepy vidliček dochází k vydírání a uvolňování otvorů. Pro velké modely se doporučují kulové čepy s plastovými koncovkami, které jsou prakticky bez vůlí a na trhu jich je dostatek v nejrůznějších velikostech.
Závěsy ("panty") kormidel a křidélek jsou dost namáhány vibracemi a je proto vhodné pro velké modely použít rovněž větší závěsy (nejsou vždy na našem trhu k dispozici), nebo použijte větší počet menších závěsů. Pokud závěsy poddimenzujeme, může to způsobit při vyšších rychlostech kmitání (hovorově flatr - flutter) kormidel a i jejich odtržení za letu.
Táhla a tyče přenášející sílu ze serv na kormidla musejí být dostatečně pevná - nesmí se při přenosu síly prohýbat. Pro modely do 2 m rozpětí vystačíme s kvalitními (nejlépe nerezovými) dráty o průměru 2 mm (jsou běžně k dostání v prodejnách cyklopotřeb). Pro větší modely je vhodné používat závitové tyče (nejlépe kadmiované - nerezaví) o průměru 3 až 4 mm. Pokud k přenosu sil od serv umístěných ve středu modelu na kormidla použijete dlouhá táhla či tyče, dbejte na to, aby byly lehké a nemohly se působením odstředivých sil v modelu prohýbat. Pro menší modely vyhoví obvyklé balsové lišty o průřezu 10 x 10 mm, ale pro větší modely se doporučuje použít uhlíkové trubky nebo vyrobit balsová dutá táhla např. 20 x 20 mm z prkének tl. 3 mm.
Nepodceňujte drobnosti, věnujte táhlům a závěsům patřičnou pozornost a zabráníte tak škodám, které mohou mnohonásobně převýšit "ušetřené" náklady na kvalitní bižuterii. Pokud "strojíte" nový model, použijte i novou bižuterii - na tom se také nevyplácí šetřit.
Odrušení motoru
Velké motory se žhavicí svíčkou není potřeba nijak odrušovat - za chodu na nich žádné rušivé signály nevznikají. Pouze v případě, kdy se použije přižhavování při nízkých otáčkách, se doporučuje použít oddělený zdroj, tedy nikoli baterii pro přijímač.
Jiskrové zapalování moderních modelářských motorů je důkladně odrušeno, přívody ke svíčkám jsou opatřeny kovovým opletením s kovovými koncovkami, napájecí zdroje jsou samostatné a tak je rušení RC soupravy omezeno na minimum. Přes tato fakta se doporučuje pro jistotu používat přijímač s PCM modulací a při instalaci rádia do modelu dbát na to, aby všechny kabely, serva a přijímač byly co nejdále od obvodů jiskrového zapalování.
Elektrické motory se pro velké modely zatím moc nepoužívají. Je to poměrně nákladná záležitost - hlavně pohonné baterie. Pro "dvoumetrovky" F3A je dnes již elektrický motor celkem běžný, i když stále relativně drahý. Moderní elektrické motory a regulátory jsou rovněž pečlivě odrušeny, ale i tady se doporučuje obvody hnacího motoru a rádia oddělit. Větší modely mají proto napájení přijímače ze samostatného zdroje, nikoli z pohonné baterie motoru.
Pokud zasahujete do továrního jiskrového zapalování např. zkrácením přívodů k zapalovacím cívkám, poraďte se vždy s odborníkem. Pokud nemáte přijímač s PCM modulací pro model s benzínovým motorem a jste nuceni použít PPM přijímač, vyzkoušejte důkladně funkci rádia na zemi za chodu motoru a se zataženou anténou vysílače!
Jiné zdroje rušení v modelu
Zdrojem rušení přímo v modelu mohou být kovové části, které se chvěním dotýkají, takže vznikají elektrické mikrovýboje, na které může citlivý přijímač reagovat. Příkladem takového zdroje rušení v modelu může být kovové táhlo ovládání motoru, připojené na karburátor kovovou vidličkou. Proto vždy použijte vidličku plastovou, zamezující galvanickému spojení táhla s karburátorem, resp. celým tělem motoru. Zejména u benzínových motorů se doporučuje nekovové táhlo pro ovládání motoru. Také proto, aby kovové táhlo nesloužilo vlastně jako jakási anténa k přenosu rušivých signálů od zapalování směrem k ostatní elektrické instalaci rádia.
Jiným příkladem jsou kovová lanka pro ovládání směrovky, která jsou obvykle v trupu překřížena a mohou se tedy chvěním dotýkat. Tento zdroj možného rušení odstraníme tím, že na alespoň jedno lanko natáhneme tenkou plastovou bužírku, čímž zamezíme vzájemnému elektrickému kontaktu lanek.
Co všechno může v modelu rušit ukazuje následující kuriozita: Známý modelářský konstruktér Jaromír Bílý měl před časem problém se svým elektrovětroněm, jehož motor byl za letu čímsi nahodile vypínán. Bezúspěšně vyzkoušel několik různých přijímačů a regulátorů. Nakonec ho napadlo dát mezi fólií potažené křídlo a laminátový trup proužek molitanu - bylo po závadě! Vzájemným třením trupu a křídla zřejmě vznikala statická elektřina, která se pak nahodile vybíjela, a přijímač na to reagoval.
Pokud se vám za letu objevuje nějaké rušení, jděte vytrvale cestou odstranění jeho zdroje. Různé pocukávání modelu ve výšce není příliš nebezpečné, ale příště by k tomu mohlo dojít těsně před přistáním a škody pak u velkých modelů rovněž bohužel bývají velké.
Vnější rušení
Nejnebezpečnějším zdrojem vnějšího rušení je jiný vysílač, zapnutý na stejné frekvenci. Rušící vysílač ani nemusí mít plně vytaženou anténu - při určité vzájemné poloze antén přestane model reagovat na povely "svého" vysílače a dojde k havárii. Pouze nejmodernější přijímače jsou za podobné situace schopné podle určitého vysílaného hesla rozeznávat "svůj" vysílač a na slabší rušící vysílač nereagují.
Značné množství rušivých signálů v širokém kmitočtovém spektru je v blízkosti rozhlasových a TV vysílačů a v blízkosti průmyslových zón, kde mohou být zdrojem rušení různá svářecí zařízení, zařízení na vysokofrekvenční ohřev a další možné zdroje elektrických výbojů. Rovněž vedení VN a rozvodny elektrické sítě mohou být zdrojem rušení. V takovém "hustém" rušivém prostředí mají největší šanci přijímače s dvojím směšováním, které jsou ostře selektivní a schopné vybírat jen ten svůj řídící signál, navíc bezpečně odstraňují i rušení tzv. zrcadlovými kmitočty.
Zdrojem rušení mohou být i atmosférické výboje a proto se nedoporučuje létat před přicházející bouřkou - kromě jiné i proto, že anténa vysílače se může stát docela dobrým hromosvodem.
Pokud nemáte kvalitní přijímač, nepokoušejte se létat v prostředí, kde se dá očekávat výskyt rušivých signálů. Vždy, než zapnete svůj vysílač, se raději dvakrát ujistěte, že nemůžete nikoho svým signálem ohrozit. Na vysílači vždy používejte štítek se zřetelným označením frekvence.
Teplotní vlivy
Většina výrobců i špičkových zařízení uvádí určité teplotní meze, ve kterých zaručují správnou funkci řídící soupravy. Vlivem teploty může docházet ke změnám polohy serv, což u starých typů bylo docela běžným jevem, ale moderní soupravy již tímto neduhem netrpí. Hlavním důsledkem nepřiměřené teploty tedy bude celkové vysazení funkce vinou přijímače (při nízkých teplotách) nebo vysílače.
Naprostá většina souprav pracuje spolehlivě od -10 do +30 st. C. To je také teplotní rozsah, ve kterém normální rozumný člověk jde s modelem na letiště. Pod a nebo nad tyto meze si proto dávejte pozor a raději omezte svoji touhu jít za takto extrémních podmínek létat.
Uvědomte si také, že modely na stojánce na soutěži v parném létě se mohou docela pěkně rozpálit. Chraňte je proto přehozenou světlou látkou nebo je umístěte do stínu. Ani vysílačům pochopitelně nedělá dobře dlouhodobé vystavování přímému slunci.
Kontrolní monitory
Nejjednodušším monitorem je upravený FM rozhlasový přijímač naladěný na frekvenci vašeho modelu. Pokud se z reproduktoru cokoliv ozývá (řeč, hudba nebo typické "vrčení" signálu od jiného RC vysílače) je lépe nelétat. Váš přijímač je totiž na zemi a ve větší výšce může být intenzita rušení mnohem větší.
Klasické monitory obvykle procházejí (skenují) periodicky celé pásmo. Bývají opatřeny řadou LED signálek, blikajících na jednotlivých kanálech, nebo používají displej, který různě vysokými špičkami ukazuje, jak jsou které kanály obsazeny a jak silný signál na nich monitor zjistil.
Některé špičkové vysílače (např. Multiplex) je možné na přání vybavit monitorem, který automaticky před zahájením provozu prověří pásmo, takže majitel takového vysílače pak samostatný monitor nepotřebuje.
Podobně firma ACT nabízí možnost poměrně jednoduché úpravy svého přijímače s volitelnou frekvencí - připojením takového "udělátka" na běžný PC či notebook je možné získat velice kvalitní monitor.
Pořídit si kontrolní monitor se sice na první pohled jeví jako zbytečný přepych. Uvážíme-li však hodnotu modelu, případně poškozeného majetku dalších osob při havárii modelu, rychle změníme původní názor.
Autor: Ing. Jiří Havel, http://www.minfo.cz/rcxxl/main.php
Kategorie inzerce