Svou modelářskou dráhu se spalovacími motory jsem odstartoval s cvičným hornoplošníkem Canary. Létání s ním bylo opravdovým potěšením a nebýt nešťastné události se dvěma vysílači na stejném kanálu, létám s ním možná dodnes. Nicméně člověk se posouvá a tak jsem jako další model chtěl něco "odvážnějšího". Celkem logicky se nabízel některý z cvičných akrobatů. Shodou okolností se mi naskytla výhodná koupě mírně olétaného modelu Travel Air. Model byl v dobrém stavu a navíc to byl ten "nejhodnější" s trojice trenérů Super Air, Speed Air a Travel Air od firmy Black Hosre. Tyto 3 modely se od sebe liší v podstatě pouze zbarvením a tvarem křídla. Měl jsem možnost vidět v akci právě model Super Air u svého redakčího kolegy Aviatika. Na můj vkus to bylo akrobat až příliš živý. Proto jsem byl rád, že mohu pořídit model o stupínek přívětivější. Jak již jsem uvedl, od Super Airu se kromě kamufláže (tu má Super Air podle mě o něco hezčí) liší pouze tvarem křídla. Oba stroje jsou dolnoplošníky s polosouměrným profilem, ale Super Air má křídlo šípovitě zkosené, kdežto Travel Air ho má zcela rovné. To zaručuje, že Travel Air je schopný zalétnou veškerou základní akrobacii, ale zároveň má i velmi nízkou minimální rychlost a je méně citlivý na určité začátečnické nectnosti, jakými jsou přetahování zatáček atp.
Technické údaje:
Rozpětí:
1550 mm
Délka:
1250 mm
Hmotnost:
2400 - 2500 g
Plocha křídla:
39,7 cm2
RC funkce:
5 serv (V, S, 2xK, motor)
Výrobce:
Black Horse
Běžná cena:
2700 Kč
Osazené vybavení:
Serva:
5x HS-422 křidélka, VOP, SOP, motor
Přijímač:
Hitec HFD-08RD
Motor:
ASP S46 - 7,5 ccm
Baterie:
4 článek 2000 mAh
Vrtule:
Master Airscrew 11 x 6
Vysilač:
Hitec Optic 6
Stavba
Vzhledem k tomu, že jsem model pořídil již létaný, nemám dostatek informací o jeho stavbě. Požádal jsem proto původního majitele, aby mi jeho stavbu popsal. Dle jeho slov byla stavba naprosto bez problémů.V krabici se nacházel trup s kabinou a pilotem a s nainstalovanými táhly. Dále poloviny křídel, VOP, SOP, podvozek a veškerá "bižuterie" jako nádrž, koncovky táhel atd. Návod byl sice psaný pouze anglicky, ale doprovázený přehlednými fotografiemi, tudíž nebyl problém se podle něj řídit.
Celá stavba nebyla obtížná. Stačilo slepit obě poloviny křídla pomocí dřevěné spojky a 30ti minutového epoxidu. K trupu se dále přilepila směrovka s výškovkou a přišrouboval podvozek. Model je vybaven podvozkem s řiditelnou ostruhou, která se spojuje se směrovkou. Lože motoru již bylo přišroubováno k motorové přepážce a náležitě vyoseno. Zbývalo pouze osadit motor, sestavit a vložit nádrž, přišroubovat serva a rozmístit elekroniku. Serva křidélek se montují do připravených šachet v křídle. Zde je třeba sestavit a slepit lože z dodávaných špalíků podle velikosti použitých serv. Aby kabely serv dosáhly až k otvorům ve středu křídla, je třeba nastavit jejich délku cca 30 cm prodlužovačkou. Serva v trupu se namontují do připraveného lože, které počítá se standardní velikostí. Pro přijímač a napájecí akumulátory zbývá ještě dostatek místa. Přístup k elektronice je ze spodu - otvor se překrývá křídlem. To je trochu nepraktické, protože se musí model při manipulaci otáčet vzhůru nohama, ale to je dáno dolnoplošnou konstrukcí. Křídla se k trupu uchycují dvojicí plastových šroubů, což je naopak příjemná změna proti krkolomnému poutání křídla gumou u Canaryho.
Úpravy
Původní majitel měl údajně problémy s chcípáním motoru po několika minutách letu. Podezříval palivový systém, proto v něm vyměnil kde co. Dal do modelu jinou nádrž a vyměnil hadičky, ale nic to nepomohlo. Motor pokaždé chcípnul a téměř každé druhé přistání bylo nouzově bez motoru. Ze zoufalství zkusil dokonce snížit uložení motoru, aby byl více v ose s nádrží. Bohužel nepomohlo ani to. K určitému zlepšení sice došlo, ale k občasnému vysazení motoru docházelo i nadále. Ostatně to byl i důvod, proč se dotyčný chtěl motoru zbavit a přenechal mi ho za přívětivou cenu. Ke mě se tedy stroj dostal takto upravený. Nutno říci, že chcípání motoru jsem nepozoroval ani jednou. Z toho usuzuji, že problém mohl být spíše v konkrétním kusu motoru a ne v konstrukci stroje. Další odlišnost od původního modelu byl podvozek. Původní drátový podvozek byl nahrazen duralovým s většími (gumovými) koly. Původní podvozek se totiž velmi snadno vylamoval, což je obvyklá nectnost "čínských" modelů. Použití duralového podvozku tuto vadu neodstranilo - spíše naopak, ale větší kola zaručovala perfektní rozjezdy i po nerovném travnatém povrchu. A jako poslední spíše kosmetická změna byla v opravě poškozeného trupu a potahu pod kabinou, kde došlo k prasknutí při jednom z tvrdších přistání.
Létání začátečníka
Zde popíši své zkušenosti z létání z pohledu akrobatického začátečníka. Zkušenosti protřelejšího pilota pak uvedu v další kapitole. Osobně jse se nestihl propracovat dále než ke kroužení nad letištěm a něco málo těch nejzákladnějších akrobatických prvků. Jak se totiž ukázalo, vzal jsem si přeci jen trochu velké sousto! Jednoznačně to chtělo náletat ještě pár hodin s hornoplošníkem. Přestože by toho letadlo zvládlo mnohem více, paradoxně jsem se s ním neodvažoval zdaleka tolik jako s Canarym. Důvodem byl fakt, že už se jednalo o akrobat se všemi výhodami a nevýhodami. Letadlo se chovalo velmi klidně a při přímém letu sedělo jako přibité, ale zároveň svižně reagovalo na sebemenší povely. Nekonalo se žádné vracení se do vodorovné pozice, které bylo tak příjemné u hornoplošníku - zkrátka akrobat. Musel jsem si tedy nastavit malé dvojí výchylky (přepnout na ty velké jsem se odvážil jen výjimečně) a trénoval jsem jen kroužení nad plochou a přistání. A právě přistání byl největší kámen úrazu. Ač se mi nikdy nestalo, že by model padal po křídle (a to jsem některé zatáčky před přistáním točil opravdu pomalu) a minimální rychlost byla velmi nízká, téměř nikdy se mi nepodařilo přistát bez nehody. Hned při prvním přistání se ukázala velká slabina Travel Airu a tou je konstrukční pevnost. Přistání se nepovedlo úplně ideálně a došlo k odskoku. Letoun se po odskoku převážil na předek a nešetrně vrazil do země. Náraz to nebyl až tak velký, přesto se trup přelomil za kabinou ve dví! To mě velmi překvapilo. Po bližším ohledání však bylo vše jasné. V tomto místě je konstrukce trupu opravdu mizerná. Výztuhy jsou nedostatečné a navíc z tenkého a velice křehkého dřeva. Celé to drží v podstatě jen na balzovém potahu. Podobnou zkušenost učinil i Aviatik se Super Airem. Jedná se tedy zřejmě o obecný jev této řady modelů. Trup jsem při opravě v rámci možností vyztužil, zpevnil a přestříkal. Nicméně letoun už měl další šrám. Následující starty a přistání již byly lepší. Nicméně při každém trochu tvrdším přistání se vylomil podvozek. Brzy jsem rezignoval na úhlednost a začal s sebou vozit 5ti minutový epoxid a lepil přímo na ploše.
V žádném případě Travel Air nevydržel to, co Canary přestál bez mrknutí oka. Kariéra Travel Airu byla nečekaně zakončena při pádu zaviněného pilotní chybou. Travel Air se zřítil během naprosto banálního obratu. Tak to chodí, když člověk zazmatkuje a splete si páčky. Při dopadu se trup zcela rozpadl - vydržela pouze část, kterou jsem při první nehodě vyztužil. Křídlo na tom bylo o něco lépe, ale i to bylo značně poničené. Zkrátka model byl na odpis. Nezbylo než posbírat trosky a vyndat vybavení.
Létání mírně pokročilého
V této části neměl původní majitel žádných větších připomínek. Krom již zmiňovaného chcípání motoru a vylamováni podvozku byl s letovým projevem velmi spokojen. Časté vysazení motoru mu dalo dosytosti vyzkoušet nouzová přistání a plachtění bez motoru. Podle jeho názoru Travel Air plachtí naprosto perfektně a nouzová přistání jsou hračkou. Ze základní akrobacie bez problémů létal výkrut, přemet, souvrat, let na zádech a pokoušel se o nožový let. Ten mu však činil trochu problémy. Na rozdíl ode mne, u něj Travel Air splnil účel tréningového akrobatického modelu a díky němu se zdokonalil v pilotáži natolik, že jako další model pořídil již plně akrobatický model Giles 202.
Závěr
Travel Air je dobře létající letadlo, které je vhodné jako další model po dobrém zvládnutí hornoplošníku. Důležité je především bezchybné přistávání, jelikož model je poměrně křehký, což je i jeho hlavním nedostatkem. Vylamující se podvozek a křehká konstrukce trupu mohou poměrně znepříjemnit začátečnické pokusy. Pokliže pro vás není hladké přistání problém, odmění se vám Travel Air ukázněným a nezáludným letovým projevem. Rychlost letu se pohybuje od velmi pomalé až po středně rychlou. Daný pohon zajištuje dostatek výkonu pro strmé stoupání a akrobatické prvky se dají zalétat bez větších problémů. Je však třeba mít na paměti, že se jedná pouze o cvičný akrobat, nikoliv plnohodnotný závodní stroj. Jako úplně první motorový model bych ho však raději nedoporučoval.
Kategorie inzerce