Všechny tyto názvy vyjadřují stejnou veličinu, setkáváte se s ní v recenzích modelů ze stavebnic, ve stavebních návodech, případně i na stavebních pláncích modelů. Tato veličina, nejčastěji známá jako plošné zatížení nám napovídá, jak se bude náš model ve vzduchu chovat a co od jeho letových vlastností můžeme očekávat.
Pro stanovení plošného zatížení potřebujeme znát :
a) letovou hmotnost modelu v gramech ( připomínám – kompletní hmotnost modelu před startem, vč. baterií, paliva ), stačí údaj z kuchyňské váhy
b) plochu křídla v půdorysu v decimetrech čtverečních. Výpočet plochy křídla u geometricky jednoduchých tvarů – obdélník, lichoběžník apod. je jednoduchý, horší to bude u eliptických tvarů. Poznámka : pro výpočet plošného zatížení se odedávna uvádí jen plocha křídla, bez plochy VOP (vodorovné ocasní plochy). Důvod neznám, podle letitých zkušeností z literatury (i ze zahraničních pramenů) je tomu vždy tak.
Obě zjištěné hodnoty zadáme do vzorečku plošné zatížení PZ = Hmotnost modelu HM : Plocha křídla PK – zkráceně PZ = HM/PK , výsledek zaokrouhlený na 1 desetinné místo nám podá první důležitou informaci o letových vlastnostech modelu.
Obecně lze z výsledku usuzovat :
Model s PZ 20-25g/dm2 bude pomalý, lehce ovladatelný model, citlivý na termiku, létání s ním pohodové, vhodný do klidu nebo do mírného větru. Ideální pro první „řízené“ pokusy.
Model s PZ 40-50g/dm2 bude rychlý, vhodný pro nácvik základní akrobacie, vyšší bude i přistávací rychlost, bude vyžadovat určité pilotní zkušenosti, nedoporučuji začátečníkům.
Tato veličina nám pomůže i při rozhodování o výběru modelu.